Zamyšlení AGRESE – HRANICE – EMOCE – REAKCE
Na globální i osobní rovině.
Co dělat, když je vůči mně někdo agresivní?
Jak si chránit hranice?
Jak nepodlehnout emocím?
Jak správně zareagovat?
To jsou otázky, které mě oslovovaly posledních 14 dní v kontextu světového dění, ale i mého osobního postoje a prožívání. Snažím se reflektovat to globální i to osobní. Vnímám přitom sebe i ostatní. Zde je pár mých terapeutických pohledů:
AGRESE:
- Agrese existuje a nelze se ji zcela spolehlivě vyhnout. Je potenciálně a trvale přítomná. Téměř za všech okolností. S kýmkoliv a kdykoliv.
- Dělat, že agrese neexistuje je pošetilé a nebezpečné.
- Je dobré si uvědomit nejen agresivitu toho druhého, ale i svoji vlastní a její permanentní přítomnost a připravenost nekontrolovaně vybuchnout.
- Agresi lze předcházet snahou o porozumění a pochopení druhého. Pomůže soucit. Pomůže společné autentické a upřímné zkoumání příčin agrese. Pomůže nenechat potenciálního agresora v tom samotného. Pomůže výraz pochopení a pomoci. Pomůže nepřilévání do ohně, a postupné uvolňování napětí.
- Když se agrese stane (děje) snaha o porozumění a pochopení už však nepomůže.
- Agresi je potřeba se vymezit.
- Agresi je potřeba pojmenovat, zvědomit.
HRANICE:
- Hranice je potřeba si hlídat.
- Neexistuje situace bezhraničnosti. Každý máme svoji vlastní hranici. Někdo blíže, někdo dále.
- Člověk, který je extrémně milý a laskavý, a nechá své hranice překročit se později sám stává nepříčetně agresivním. Nepřiměřená laskavost může být nebezpečnou maskou.
- Nenechme nikoho, aby překročil či zneuctil hranici naší integrity.
EMOCE:
- Agrese v nás vyvolá emoce.
- Překročení našich hranic v nás vyvolá emoce.
- Emoce zaplaví – zahltí nervový systém, který pak přestává racionálně fungovat. Namísto rozumové části mozku začne fungovat emoční (plazí) mozek. Nastávají pak evolučně dané jen tři možné reakce: útok, útěk či zamrznutí.
- Rozhodnutí udělaná v emocích často vedou k nechtěným a nevratným rozhodnutím. Mnoho trestních činů je provedeno právě pod emočním rozhodnutím.
- Rozhodnutí udělaná v rychlosti jsou nutně emoční.
- Emocím není snadné předejít. Není snadné si je v daným moment uvědomit a kontrolovat je. Vlastní emoční stav si uvědomíme až zpětně.
- Pomáhá dýchání a dechová cvičení. Zejména vydechování a záměrný, řízený tělesný třes.
REAKCE:
- By neměla být emoční, ale rozumová.
- Pro reakci vycházející z rozumu je potřeba čas.
- Nejsem-li ohrožen bezprostředně na životě, je dobré si dovolit opožděnou reakci. Zpoždění mi dává šanci na zpracování emocí a aktivaci rozumové části.
- Někdy pomáhá hlasité počítání. Ve spojení s vydechováním, ideální.
- Nelze nereagovat. Je naivně nebezpečné si myslet, že na agresi by neměla být reakce.
- Agresor, který se nesetká s reakcí se utvrdí v oprávněnosti své agrese.
- Na druhou stranu reakce nesmí být přehnaná jinak agresora podnítí do větší agrese.
- Můj učitel Bert Hellinger doporučoval „Dobro oplácejte větším dobrem, zlo oplácejte menším zlem.“
ZÁVĚR:
Na agresi je potřeba reagovat. Ať se děje na osobní nebo globální úrovni. Hranice je potřeba si hlídat. Reakce by měla být (pokud je na to čas) bez-emoční a promyšlená. Reakce by měla být zároveň přiměřeně mírnější, než je samotná agrese. Zároveň je potřeba agresi a hranice verbálně zvědomovat stejně jako ochotu k dialogu.