AGRESE a EMOCE – co s tím?

Zamyšlení AGRESE – HRANICE – EMOCE – REAKCE
Na globální i osobní rovině.

Co dělat, když je vůči mně někdo agresivní?
Jak si chránit hranice?
Jak nepodlehnout emocím?
Jak správně zareagovat?

To jsou otázky, které mě oslovovaly posledních 14 dní v kontextu světového dění, ale i mého osobního postoje a prožívání. Snažím se reflektovat to globální i to osobní. Vnímám přitom sebe i ostatní. Zde je pár mých terapeutických pohledů:

AGRESE:

  • Agrese existuje a nelze se ji zcela spolehlivě vyhnout. Je potenciálně a trvale přítomná. Téměř za všech okolností. S kýmkoliv a kdykoliv.
  • Dělat, že agrese neexistuje je pošetilé a nebezpečné.
  • Je dobré si uvědomit nejen agresivitu toho druhého, ale i svoji vlastní a její permanentní přítomnost a připravenost nekontrolovaně vybuchnout.
  • Agresi lze předcházet snahou o porozumění a pochopení druhého. Pomůže soucit. Pomůže společné autentické a upřímné zkoumání příčin agrese. Pomůže nenechat potenciálního agresora v tom samotného. Pomůže výraz pochopení a pomoci. Pomůže nepřilévání do ohně, a postupné uvolňování napětí.
  • Když se agrese stane (děje) snaha o porozumění a pochopení už však nepomůže.
  • Agresi je potřeba se vymezit.
  • Agresi je potřeba pojmenovat, zvědomit.

HRANICE:

  • Hranice je potřeba si hlídat.
  • Neexistuje situace bezhraničnosti. Každý máme svoji vlastní hranici. Někdo blíže, někdo dále.
  • Člověk, který je extrémně milý a laskavý, a nechá své hranice překročit se později sám stává nepříčetně agresivním. Nepřiměřená laskavost může být nebezpečnou maskou.
  • Nenechme nikoho, aby překročil či zneuctil hranici naší integrity.

EMOCE:

  • Agrese v nás vyvolá emoce.
  • Překročení našich hranic v nás vyvolá emoce.
  • Emoce zaplaví – zahltí nervový systém, který pak přestává racionálně fungovat. Namísto rozumové části mozku začne fungovat emoční (plazí) mozek. Nastávají pak evolučně dané jen tři možné reakce: útok, útěk či zamrznutí.
  • Rozhodnutí udělaná v emocích často vedou k nechtěným a nevratným rozhodnutím. Mnoho trestních činů je provedeno právě pod emočním rozhodnutím.
  • Rozhodnutí udělaná v rychlosti jsou nutně emoční.
  • Emocím není snadné předejít. Není snadné si je v daným moment uvědomit a kontrolovat je. Vlastní emoční stav si uvědomíme až zpětně.
  • Pomáhá dýchání a dechová cvičení. Zejména vydechování a záměrný, řízený tělesný třes.

REAKCE:

  • By neměla být emoční, ale rozumová.
  • Pro reakci vycházející z rozumu je potřeba čas.
  • Nejsem-li ohrožen bezprostředně na životě, je dobré si dovolit opožděnou reakci. Zpoždění mi dává šanci na zpracování emocí a aktivaci rozumové části.
  • Někdy pomáhá hlasité počítání. Ve spojení s vydechováním, ideální.
  • Nelze nereagovat. Je naivně nebezpečné si myslet, že na agresi by neměla být reakce.
  • Agresor, který se nesetká s reakcí se utvrdí v oprávněnosti své agrese.
  • Na druhou stranu reakce nesmí být přehnaná jinak agresora podnítí do větší agrese.
  • Můj učitel Bert Hellinger doporučoval „Dobro oplácejte větším dobrem, zlo oplácejte menším zlem.“

ZÁVĚR:

Na agresi je potřeba reagovat. Ať se děje na osobní nebo globální úrovni. Hranice je potřeba si hlídat. Reakce by měla být (pokud je na to čas) bez-emoční a promyšlená. Reakce by měla být zároveň přiměřeně mírnější, než je samotná agrese. Zároveň je potřeba agresi a hranice verbálně zvědomovat stejně jako ochotu k dialogu.

Četli jste vše? Prošli jste menu? Je to pro vás v pořádku? .. Napište mi.