Představte si firmu, například Škoda auto a.s. nebo České dráhy a.s. Tato imaginární firma je však trochu jiná, je nefunkční. Je v ní mnoho zaměstnanců, kteří neznají přesně svůj pracovní profil, náplň práce, neví pořádně, co vyrábí či dělají a ani kdo je generální ředitel a jaké skutečné poslání firma má. A co hůř, každý zaměstnanec si myslí, že je tak trochu šéfem, který ví, co a jak se má dělat a všichni ostatní zaměstnanci by měli pracovat podle něj.
Aby toho nebylo málo, společnost se neustále mění. Zaměstnanci jsou propouštěni a přicházejí noví. Zdá se, že nikdo neví pořádně proč. Produkty, projekty a pravidla se neustále mění. Termíny posouvají, priority mění. Celá společnost je jakoby v nekontrolovaném pohybu a nesystematickém stavu. Téměř je to dlouhodobě neudržitelné, nefunkční.
Něco je ve firmě jakoby zaseklé. Netočí se, neposouvá se, přinejmenším ne správným směrem.
Bylo zjištěno, že organizace, firmy a týmy se stávají nefunkční, když se vnímání managementu zasekne v jedné perspektivě, když se jejich mysl „neotáčí“. Pokud se management naučí měnit perspektivy tak, aby jeho mysl nebyla fixovaná, aby žádné chápání nebylo považováno za jediné správné, pak se může odlepit, osvobodit, posunout, zlepšit a pokročit ke změně a lepším zítřkům.
Prostým střídáním perspektiv u obyčejné věci si můžeme uvědomit, že jich existuje nekonečné množství a pohledů na jakoukoliv věc. Podobně existuje nekonečně mnoho perspektiv reality. Zasekneme se tehdy, když uvízneme v přesvědčení jen jednoho správného a ostatní nevidíme, nepřipouštíme si.