Michal a Pavla jsou manželé z okolí Brna. Oba vysokoškoláci, on je manažer v reklamní agentuře, ona učitelka. Žijí spolu 12 let. Mají dvě malé holčičky. Byli u mě před rokem s tím, že jejich vztah prochází eskalující se krizí, zejména posledních několik měsíců. Měli jsme spolu dvě několikahodinová společná sezení. (Kazuistika byla volně upravena a anonymizována pro zachování soukromí a důvěrnosti klienta. Případná podobnost s kýmkoliv je náhodná. Je poměrně hodně lidí s danými či podobnými symptomy.)
Michal:
Michal je zdravý a inteligentní muž. Osud dospělého je silně ovlivněn dětstvím. Michal v dětství prožíval volnost, bezstarostnost, rebelství. Byť se pouštěl do nebezpečných situací, vše dopadlo dobře. Má tak vštípen pozitivní vzorec dobrodružství. Žil převážně mimo rodinu, tak trochu mimo rodičovský kontakt. Nebyl tradičně obklopen nejbližšími (rodinou), ale více či méně vzdálenými přáteli. Naučil se v dětství žít život hlavně s přáteli. Toto životní nastavení, tím, že je prožité v dětství je pak přirozeně silně vštípené. Michal nemá mnoho možností než v tomto životním stylu pokračovat v dospělosti. Nelze mu to vyčítat. Je mu to přirozené. Svoji „jinakost“ vnímanou ze strany Pavly považuje za normální, za přirozenou. Nemůže jinak. Dětství nás definuje.
Michal sebe vnímá jako napínající se tětivu. Je to obraz
velkého tlaku, kterému odolává. Tlak se zvyšuje a tětiva se napíná. Možná až
k prasknutí.
Tlak na Michala vytváří práce a
běžná společnost svými pravidly. Michal totiž od dětství potřebuje volnost, ne
pravidla. Tlak také mohou nepřímo vytvářet jeho rodiče svojí úspěšností. Michal
se může nevědomě poměřovat s rodiči a cítit tlak, že ještě nedosáhl jejich
úrovně. Tlak na Michala také vytváří Pavla, tím že jej poučuje a chce mít více
doma při sobě. Michal však potřebuje volnost.
Michal se projevuje hravě, volně, přátelsky, rebelsky a
dobrodružně. Část jeho duše má chlapecké charizma a naturel. Jako by byl
v dobrém slova smyslu 12-letých chlapcem v dospělém těle. To
nevylučuje dospělé jednání či chování, pouze ukazuje na dominantní nevědomý
motiv širokého přátelství, hraní si a užívání si života. Na tom není nic
špatného, nikdo nevíme co je správně.
Michalovi by pomohlo k žití s Pavlou:
- Být z pohledu Pavly více dospělým mužem. Kdyby našel v sobě více pevnosti, rozhodnosti, upřímnosti, jasnosti a odpovědnosti. V některých oblastech se projevuje jako dospělý chlapec (che si hrát, užívat, mít volnost, bezstarostnost) to jsou aspekty jeho dětství, které se jej stále ještě drží. Patří to k rannému mužství. K dospělému mužství pak patří pevnost, rozhodnost a odpovědnost. To jsou vlastnosti, které možná Michal nebude schopen dominantně projevovat. Nastavení duše z dětství mu to zřejmě nedovolí.
- Věnovat Pavle více pozornosti. Např. občas se zeptat „Čím bych ti mohl dnes udělal radost?“. To pomůže Pavle být více laskavou ženou, trochu maminkou a rozhodně méně Kálí.
- Uvědomit si, že utíká od problému. Není ochoten nést na svých bedrech důsledky svých rozhodnutí. Projevuje se reakce mozkového kmene (útok, útěk, ustrnutí) reakce podvědomí. Michala vnější stres (pracovní pravidla, systémová pravidla, rodinná pravidla, Pavla) podněcuje k útěku. Psychedelika, mariánka, hospoda, alkohol, ženy i práce jsou formy útěku. Vše to k čemu Michal utíká jsou reprezentace Animy (neuspokojené vnitřní ženy). Jako dospělý muž s duší chlapce není ještě dost silný a připravený čelit mužským způsobem těžkostem osudu. Mohl by mu pomoci mužský kruh, mužský výcvik. Něco, co dělá z hravého chlapce pevného muže.
- Říci si občas Pavle o její jemnou ženskost.
- Pochválit Pavlu za starost o teplý domov.
- Přiznat občas Pavle svoji slabost, bezradnost, strach, únavu. A nebát se požádat někdy Pavlu o pomoc.
Číhající rizika pro Michala:
- Jeho
neuspokojená Anima jej ovládne. Psychadelika, mariánka, hospoda, alkohol, ženy
ovládnou jeho život.
- Jeho
mužnost nebude plně rozvinuta a zůstane chlapecká, hravá, užívající, volná a
bezstarostná. Což nemusí být pro Michala vůbec špatně, pokud jej osud takto
vede a on sám s tím souzní.
Varianty partnerského vztahu pro Michala:
- S Pavlou:
Zřejmě přetrvávající tendence utíkat „od problémů“, méně věci řešit a více si
hrát, užívat a prožívat svobodu. Michal nemůže moc jinak. Když bude ve vztahu
s Pavlou bude si hodně užívat vlastní děti (zejména do jejich věku 12
let). Užívat si pečlivé rodinné zázemí Pavly. Pavla pro něj bude trochu i jeho
„maminkou“. Trápit se pak bude ve vztahu subjektivně vnímanou Pavlinou
náročností. Pavla bude Michala nevědomě tlačit k rodině a pevnému mužství
(rozhodnost, ochrana, pevnost, odpovědnost). Vést však mohou jinak relativně
standardní život.
- Bez
Pavly: Otevírá se Michalovi cesta, na které je více žen, více drog, více
přátelství, více hravostí, více užívání si života, více svobody, více
bezstarostnosti a méně zodpovědnosti. Větší propadnutí neuspokojené Animě.
Extatický naplňující život. V důsledku pak menší či nějak omezený kontakt
k vlastním dětem (v porovnání s předchozí variantou). Pravděpodobně
pak později jej tato cesta intenzivní svobody a užívání si povede paradoxně
k samotě a v kontextu manického života sklon k depresím a zklamáním
ze života.
- V této
variantě budou jiné ženy pro Michala objevné a radostně prožívané. Avšak jen do
té míry, do jaké ony budou chtít mít vedle sebe hravého, veselého,
bezstarostného dospělého chlapce. Později pak téměř každá žena bude mít
víceméně stejné nároky jako Pavla. Obecně ženy mají svoji náročnost a život
s nimi je pro muže vždy nějak subjektivně omezující. Vyjímkou by byla jen
žena s podobnými kompatibilními životními kvalitami jako má Michal, taková
která by chtěla být bezdětná a užívat si života naplno ve volnosti. I takové
jsou, (obvykle do 30let a pak nad 50let), s celoživotním nastavením jsou
takové spíše vyjímkou. Otázkou je, jak tato svobodomyslná žena by Michala
dlouhodobě uspokojovala pokud by ve své svobodomyslnosti nevytvářela Michalovi
rodinné či mateřské zázemí.
Otázky pro Michala:
- Kdy
a kde ve vztahu s Pavlou se chovám jako 12letý chlapec (bezstarostně,
svobodomyslně, nespoutaně, svobodně, poživačně, neomaleně, nejasně) a kdy a kde
se chovám jako dospělý muž (odpovědně, rozhodně, pevně, jasně, bezpečně, s
porozuměním)? Co převládá?
- Co
skutečně ztrácím a co získávám ze života s Pavlou?
- Za
co jsem Pavle vděčný?
- Co
já Michal potřebuji od žen dlouhodobě?
- Jaké
benefity Pavle já Michal nabízím a jaké benefity od ni očekávám? Je to
vyrovnané?
- Mám
odvahu opustit Pavlu já nebo tíži rozhodnutí nechám na ni?
- Co
musím „teď“ udělat, abych byl „zítra“ ve vztahu klidný a spokojený?
- Co
je mým skutečným životním cílem? Je to rodina či osobní svoboda nebo něco ještě
jiného?
- Jak
mi pomáhají medicíny, mariánka, alkohol, ženy v dosažení toho mého cíle?
- Pavlu
změnit nemohu, mohu však změnit sebe. Co na sobě skutečně chci změnit? Jak to
udělám? Kdy začnu? Chci to vůbec? Co vlastně chci?
Znovu dodávám, že Michal je zdravý a úžasný muž. Vše napsané
je subjektivní pohled. Prosím, nechť je použito jen to, co je vnímáno jako
dobré či užitečné.
Pavla:
Pavla je zdravá a úžasná žena. Prožila rozpadající se
rodinu. Biologický otec odešel od maminky. Nestaral se nikdy moc o Pavlu.
Náhradní otec byl lepší, ale také ne dokonalý. Pavla prožila dětství
v pevním semknutí s rodinou (s maminkou). To je pro ni přirozené a
v dospělosti bude vytvářet podmínky pro pevný rodinný vztah. Možná
v důsledku zkušenosti rozpadlé původní rodiny, bude mít tendenci svoji
vlastní rodinu udržet „za každou cenu“. Aby tzv. neopakovala svým dětem, co
sama zažila. V této snaze o semknutý rodinný život může vytvářet nevědomě
silný tlak na svého partnera (ať je jím kdokoliv). Motivem je udržet rodinu
pohromadě. Vlastní oběť je pro ni v tom nikoliv žádoucí, ale přijatelná
cena. Nemůže jinak. Dětství ji tak definuje.
Pavla sebe sama vidí jako „sopku“. Vnímá svoji energii a
třesoucí se zem. Jako metafora třesoucích se základů její rodiny. Její sopečná
energie je veliká a často vybuchuje. Výbuchy jsou destruktivní a odhánějí vše
živé pryč. Tato ničivá energie je projev mytologické Kálí. Je to přirozené.
Mají to tak všechny ženy. Každá žena, která se necítí bezpečně po boku svého
muže, se stává nebezpečnou. Svému nejbližšímu okolí i sobě. Pokud si tuto
energii nedovolí ukázat, pak se ta energie otočí proti ní a somatizuje se
v nějakou nemoc. Ta energie prostě ničí a nedá se s tím nic dělat.
Tady funguje pouze prevence.
Pavle by pomohlo ve vztahu s Michalem:
- Tančit,
vybít energii fyzickým pohybem, tancem a zároveň u toho relaxovat. Uvolňovat
se.
- Upouštět
svoji energii vědomě (ne až když vybuchne), ale plánovaně. Říci si, dnes večer
se půjdu vysoptit.
- Potřebuje
svoji ničivou Kálí energii směřovat proti partnerovy, Michalovi. Michal je
partner a svým nevědomým chováním tu Kálí ve své ženě probouzí. Pomohlo by jí i
Michalovi, kdyby se v rámci prevence předem domluvili, kdy a jak se Kálí
uvolní. Například fyzicky bušit do Michalových prsou. Je však potřeba, aby to
bylo předem domluvené. Michal by neunesl, kdyby jej tím Pavla nečekaně
překvapovala. Domluvené bušení Michal unese, ustojí.
- Potřebuje
od svého partnera pocítit bezpečí. Potřebuje pocítit, že vedle sebe má muže
s velkým M. Pravého muže. Muže, který je velmi pevným bodem
v rozbouřeném vesmíru.
- Aby
si získala Michala, měla by se k němu občas chovat z role nikoliv
partnerky, ale laskavé maminky. To proto, že Michal je trochu ještě kluk a
potřebuje laskavé ženské srdce. Když takové srdce nenajde u Pavly bude jej
hledat jinde.
- Respektovat
Michala takový jaký je a nevyčítat mu jeho charakterové vlastnosti. Nemůže za
to. Stěží to může změnit. Respektováním Michala si jej získá na svoji stranu.
Respektovat jeho „nedokonalosti“ a zároveň se vůči nim vymezovat. V klidu
říci „Nesouhlasím s tím. Nelíbí se mi to. Ubližuje mi to. Pokud to však
potřebuješ, dělej jak musíš. I tak tě mám ráda.“
- Více
si dovolit cítit své vlastní emoce. Více si dovolit cítit tělo. Možná by pomohl
ženský kruh nebo Mohendžodáro. Pomůže to Pavle více prožívat vlastní ženství a
třeba sekundárně tak Michalovi nabídnout jinou kvalitu sebe sama.
Číhající rizika pro Pavlu:
- Nadměrnou
kritičností a nárokovostí na Michala by jej mohla od sebe odpudit.
- Může
inklinovat k opakování osudu maminky. Odehnat nevědomě Michala a najít si
jiného „náhradního“ muže. Udělat nakonec svým dětem co sama v nějaké
podobě zažila. Naplňování osudu rodičů je častý vzorec.
- Trpět
a somatizovat napětí ze vztahu s Michalem do nemoci.
Alternativy budoucnosti vztahu pro Pavlu:
- S Michalem:
Cesta mírného a známého utrpení. Být kontrolovaněji, méně, a přesto i tak
v napětí. Michal se nemůže změnit! Ona sama se ve své náročnosti také
nemůže moc změnit. Jediné, co může, je více Michala tolerovat a své napětí
kontrolovaně a pravidelně uvolňovat. To může být v důsledku nikoliv
ideální, ale snesitelnější forma, než byla doposud. Umožňuje to i relativně
standardní fungování rodiny.
- Bez
Michala: Je to cesta mírné a neznámé nejistoty. Chvíli být sama. Chvíli
v napětí z uživení a zajištění dětí. Možná později s novým
partnerem, který však také bude mít své vlastní (možná jiné) nedostatky jako Michal.
Otázky pro Pavlu:
- Za
co Michalovi vděčím?
- Co
ztrácím a co získávám ze života s Michalem?
- Co
ztratím a co získám, když se s Michalem rozejdu?
- Jaké
benefity Michalovi nabízím a jaké od něj požaduji? Je to vyrovnané?
- Čeho
skutečně dosáhnu svojí opakovanou náročností na Michala?
- Co
chci „teď“ udělat, a co chci na sobě změnit, abych byla „zítra“ klidná a
spokojená?
- Michala
změnit nemohu, mohu však změnit sebe. Co na sobě skutečně chci změnit? Jak to
udělám? Kdy začnu? Chci to vůbec? Co vlastně chci?
Znovu dodávám, že Pavla je zdravá a úžasná žena. Vše napsané
je subjektivní pohled. Prosím, nechť je použito jen to, co je vnímáno jako
dobré či užitečné.
Společné pro Pavlu a Michala:
Je dobré mluvit mezi sebou o vděčnosti. Připomínat si
navzájem za co jste jeden druhému vděční. Vděčnost pomáhá vnášet srdečnost do
vztahu.
Je dobré si uvědomit kolik dobrého je v tom druhém a
kolik špatného. Někdy člověk zjistí, že dobrého je 90% a jen 10% je špatných.
Někteří lidé pak ve své slepotě a nevědomosti pro těch 10% zničí vše co je
jinak dobré.
Je prospěšné se navzájem přijímat. Je dobré občas mluvit o
tom dobrém v sobě. Nezaměřovat se na špatné. Na co se člověk fokusuje to
se mu pak děje. Když se budete zaměřovat na špatnosti, budou se vám dít.
Je dobré se vyvarovat stereotypu a samozřejmosti. Vše, co se
stává samozřejmé, stává se neviditelným, neviděným, neoslovovaným, neuznaným a
pak je to zabijákem vztahu. Dělejte ze samozřejmých věcí věci nesamozřejmé.
Mluvte o nich.
Michal i Pavla jsou stejně jako ostatní lidi definování a
předurčeni charakterově a osudově svým dětstvím. Michal nemůže být jiný než
takový, jaký je. Pavla nemůže být jiná než taková, jaká je. Vzájemně si to vyčítat
postrádá smysl. Pro život a pro partnerství je nejlepší postoj vzájemné
tolerance. Vzájemného obohacování se jinakostí. Pokud vzájemná tolerance není
možná a pokud vzájemný život není obohacující, pak společný život není možný.
Změnit druhého nelze! Změnit sebe sama je téměř ta nejtěžší
věc na světě a možná i důvod proč tu jsme.
Svět, bůh, velký duch nás staví pořád do stejných situací.
Tak dlouho dokud nedospějeme a jimi čestně neprojdeme. Mění se jen jména a
tváře našich partnerů a přátel. Situace a emoce se opakují.
Cesta z domnělého sevření osudu a vzorců jednání je
možná pouze prostřednictvím plně vědomého života. Tedy prostřednictvím
uvědomování si důsledku a kontextu každodenních rozhodnutí. Kdo nejedná vědomě,
jedná na základě vžitého programu, a tedy automaticky jako naprogramovaný
„robot“. Je dobré vědět, proč dělám právě to, co dělám. A dělat s vnitřním
souladem. Tedy cesta z domnělého sevření osudu je v převzetí vědomé
kontroly a odpovědnosti sama nad sebou.
Také pomůže se uvolnit. Nestresovat se druhým. Nevytvářet na
sebe tlak. Nevytvářet si navzájem požadavky. Nevytvářet si domněnky o druhém.
Přijímat se v lásce a míru. Respektovat druhého takový jaký je. Mluvit
spolu. Hodně mluvit. Mluvení uvolňuje tlak. Mlčení tlak zvyšuje.
Pokud je společná cesta alespoň trochu možná pak je dobré po
ni jít. Pokud padly všechny možnosti a ochota ke společné cestě, pak je potřeba
se důstojně rozejít. Všechny výhody a rizika naší cesty jsou v našich
rukou, každého z nás. Nezáleží vlastně na tom druhém, ale záleží na nás.
My poneseme důsledky svých postojů a rozhodnutí. Záleží jen, pro co se
rozhodneme a jaký postoj k tomu zaujmeme.
Nesnažte se měnit jeden druhého. Nesnažte se jeden druhého zachránit.
Nesnažte se jeden druhého vinit za své neštěstí. To nevede k ničemu
dobrému.
Vše je subjektivní. Vše je věcí osobního postoje a vůle. To je to jediné, co může mít každý člověk skutečně pod kontrolou, pokud to chce. Sebe sama.
(Případná podobnost s kýmkoliv je náhodná. Je poměrně hodně lidí s danými či podobnými symptomy.)
Pomohu vám s vaší nepříjemnou situací se lépe vypořádat. V rozsahu a směru jaký si řeknete. První krok udělejte hned teď, napište mi petrvijak@gmail.com