Žena, říkejme ji Eva byla velmi nesebevědomá. Nevěřila si. Podceňovala sebe, svůj obraz, své dovednosti. Na veřejnosti vystupovala nejistě a plaše. Měla přitom vystudované dvě vysoké školy. Pracovala však na špatně placených pracovních pozicích, žila sama a neměla štěstí na muže.
Pomoc: Při terapeutické práci s Evou vyšlo najevo, že v dětství ji tatínek shazoval. Nemluvil k ní hezky a obecně negativně se vyjadřoval o jejích kvalitách. Kdykoliv udělala něco špatně (tj. mimo očekávání tatínka) sklidila spršku kritiky typu „Ty jsi hrozná“, „Ty snad nejsi člověk“, „Kde se to v tobě bere“, „Ty se to snad nenaučíš“, „Ty jsi kazisvět“, „Ty se nikdy nevdáš“ … Řešení jsme hledali v posilování sebedůvěry, zvědomování chybného vzorce od tatínka a posilování vnitřních kvalit.